Političtí velikáni posledních sta let: koho k nim řadit

Označení velikán se rádo rozdává, ale historikové s ním zacházejí opatrně. Popularita za života nestačí a vliv sám o sobě také ne, protože vliv měli i diktátoři. Rozhodující je, co politik po sobě zanechal: zda vedl zemi v krizi, zda obhájil svobodu a zda jeho odkaz obstál i po generacích. Následující přehled ukazuje kritéria, na kterých se většina badatelů shoduje, a příklady, u nichž označení sedí, s připomenutím sporných míst.

Podle čeho se velikán pozná

Prvním kritériem je dopad rozhodnutí. Politik, jehož kroky změnily osud země nebo kontinentu, se do historie zapisuje i bez ohledu na obliby. Druhým je chování v krizi, kdy se prověřují charakter a schopnost vést.

Třetím kritériem je trvání odkazu. Instituce, které založil nebo obhájil, nebo myšlenky, které prosadil, by měly přežít jeho vládu. Čtvrtým je způsob, jak se k moci choval, tedy zda ji využíval k obraně práv, nebo k jejich potlačování.

Žádný z těchto bodů nelze měřit přesně a historikové se kvůli nim přou. Proto je každý žebříček velikánů subjektivní. Užitečnější je se ptát, za co konkrétně je kdo oceňován.

Kdy označení sedí: vedení v krizi

Winston Churchill vedl Británii jako premiér v letech 1940 až 1945 a znovu 1951 až 1955. Jeho odhodlání odolat nacistickému Německu je pro mnohé měřítkem státnického vedení. V roce 1953 dostal Nobelovu cenu za literaturu.

Franklin D. Roosevelt byl americkým prezidentem od roku 1933 do své smrti v roce 1945 a byl zvolen čtyřikrát. Provedl zemi hospodářskou krizí a většinou druhé světové války. Po něm byl změněn ústavní limit funkčních období.

Oba jsou příklady, kdy označení sedí díky rozhodnutím v extrémních podmínkách. Zároveň oba mají kritiky. U Churchilla jsou to koloniální postoje, u Roosevelta některá opatření během války.

Kdy označení sedí: morální autorita

Mahátma Gándhí vedl nenásilný odpor proti britské nadvládě v Indii. Indie získala nezávislost v roce 1947 a Gándhí byl o rok později zavražděn. Jeho metody se staly vzorem pro hnutí po celém světě.

Nelson Mandela strávil ve vězení v Jihoafrické republice sedmadvacet let. Po propuštění v roce 1990 vedl jednání o konci apartheidu a v letech 1994 až 1999 byl prezidentem. Nobelovu cenu míru dostal v roce 1993 společně s Frederikem de Klerkem.

U obou sedí označení především kvůli morálnímu vlivu. Nešlo jen o výsledek, ale o způsob, jakým ho dosáhli. Přesto i kolem nich se vedou diskuse o jednotlivých rozhodnutích.

Střední Evropa: Havel a Dubček

Václav Havel byl dramatik a signatář i mluvčí Charty 77, za což byl vězněn. Po roce 1989 se stal prezidentem Československa a po rozdělení v letech 1993 až 2003 prezidentem České republiky. Jeho vliv spočíval hlavně v důrazu na pravdu a občanskou odpovědnost.

Alexander Dubček stál v čele komunistické strany v roce 1968, kdy se pokusil o reformu zvanou Pražské jaro. Reformy skončily vojenskou invazí států Varšavské smlouvy a Dubček byl odstraněn z funkce. Jeho jméno zůstalo symbolem pokusu o socialismus s lidskou tváří.

V českém prostředí se o obou vedou diskuse, jak velký byl jejich skutečný vliv. Havel byl oceňován ve světě, doma byl hodnocen střízlivěji. Pro historiky je užitečné oddělit symbol od praktické politiky.

Kdy označení nesedí

Velký dopad není totéž co velikost. Diktátoři, jejichž vláda znamenala miliony obětí, měli obrovský vliv, ale označení velikán pro ně obvykle nepoužíváme. Rozhoduje způsob, jakým s mocí zacházeli.

Michail Gorbačov vedl Sovětský svaz v letech 1985 až 1991, zavedl glasnosť a perestrojku a v roce 1990 získal Nobelovu cenu míru. Stal se zároveň posledním sovětským vůdcem. Hodnocení v zemi a ve světě se výrazně liší.

Margaret Thatcherová byla britskou premiérkou od roku 1979 do roku 1990. Její reformy vedly k hlubokým změnám ekonomiky a jsou předmětem sporů dodnes. Takto polarizační postavy ukazují, že velikost bývá otázkou úhlu pohledu.

Jak číst životopisy a hodnocení

Hledejte různé zdroje. Životopis napsaný obdivovatelem se liší od práce kritika a obě se doplňují. Archivní dokumenty a paměti současníků přidávají kontext.

Všímejte si, kdy text vznikl. Hodnocení z doby zahájení studené války se mění po otevření archivů. Historie je proces, nikoli hotový soud.

Nehodnoťte lidi minulosti jen dnešními měřítky, ale ani je nezbavujte odpovědnosti. Obě pozice je třeba držet současně. To je největší výzva při čtení o státnících.

Zdroje

• Ústav pro studium totalitních režimů
• Národní archiv
• Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR