Jak začít s potápěním: Pohled instruktora
Za těch dvanáct let, co učím lidi potápět, jsem toho zažil opravdu hodně. Pamatuju si každého svého studenta - od devítileté Aničky, která se bála dát hlavu pod vodu a dneska závodně freedivuje, až po pana Františka, kterému bylo 72, když se poprvé ponořil s přístrojem. A víte, co mají všichni společného? Ten úžasný moment, kdy jim poprvé docvakne, že to fakt funguje. Že můžou dýchat pod vodou. Ten výraz v jejich očích je k nezaplacení.
Nejčastější obavy a jak na ně
"Můžu se vůbec potápět, když nosím brýle?" "Co když mám strach z hloubky?" "Nejsem na to už moc starý?" Tohle jsou otázky, které slýchám prakticky denně. A vždycky odpovídám stejně - pojďme si to vyzkoušet v bazénu. Žádná teorie, žádné dlouhé vysvětlování. Prostě přijďte, půjčím vám masku a automatiku (regulátor), a za deset minut uvidíte sami.
Minulý týden jsem měl v kurzu Martinu. Přišla celá vystrašená, že má klaustrofobii a že to určitě nezvládne. Začali jsme úplně pomalu - nejdřív jsme jen seděli na kraji bazénu a povídali si. Pak jsme zkusili dýchat přes automat nad hladinou. A než skončila první lekce, Martina se s přístrojem potápěla do dvou metrů a smála se přitom tak, že jí málem vypadl regulátor z pusy.
Co vlastně potřebujete na začátek?
Tohle je další věc, na kterou se lidi často ptají. A odpověď je překvapivě jednoduchá - na úplný začátek nepotřebujete vůbec nic. Fakt. Všechno základní vybavení vám půjčíme v potápěčské škole. Je to logické - než si něco koupíte, měli byste vědět, co vám vyhovuje.
Když už ale chcete investovat do vlastního vybavení, začněte maskou. To je nejvíc osobní kus výstroje. Každý má jiný tvar obličeje, a co sedí jednomu, může druhému protékat. Proto vždycky říkám - přijďte do obchodu a vyzkoušejte si aspoň pět různých masek. A nezapomeňte se u toho zašklebit! Jo, myslím to vážně. Když se zašklebíte s maskou na obličeji a ona drží, znamená to, že dobře těsní.
Já sám mám díky práci možnost testovat různé značky, a musím říct, že poslední roky sázím na vybavení pro potápěče značky Sopras. Je to italská firma, která je na trhu od roku 1995, a je vidět, že ví, co dělá. Jejich věci nejsou nejlevnější, ale vydrží. Mám od nich regulátor, který používám denně při výuce, a po třech letech vypadá jako nový.
Ten první skutečný ponor
Nikdy nezapomenu na Tomáše z mého posledního kurzu. Velký chlap, programátor, zvyklý mít všechno pod kontrolou. V bazénu všechno zvládal perfektně, ale když jsme přijeli na první ponor do lomu, najednou znervózněl. Sedli jsme si na břeh a já mu řekl něco, co říkám všem svým studentům: "Víš, co je na potápění nejlepší? Že to není závod. Můžeme tu sedět hodinu, dvě, klidně celý den. Ponoříme se, až budeš připravený."
A pak jsme si jen tak povídali. O jeho práci, o tom, jak se těší, až vezme děti šnorchlovat do Chorvatska. A najednou, uprostřed věty, vstal a řekl: "Tak jdeme na to." Ten den udělal dva ponory a při tom druhém jsme pozorovali hejna okounů u starého vánočního stromku (jo, v našem lomu je potopený vánoční stromek, to je dlouhý příběh).
Časté začátečnické chyby (a proč jsou vlastně v pohodě)
Víte, co je nejčastější začátečnická chyba? Špatné vyvážení. Každý nováček buď klesá jako kámen, nebo plave nahoru jako balón. A víte co? To je naprosto v pořádku. Je to jako když se učíte jezdit na kole - taky jste ze začátku kličkovali ze strany na stranu.
Další klasika je rychlé dýchání. Když jsou lidi nervózní, začnou dýchat rychleji a mělčeji. Proto vždycky učím své studenty jednoduchou techniku: počítejte si bubliny. Při každém výdechu se dívejte na své bubliny, jak stoupají k hladině. Je to uklidňující a pomáhá to zpomalit dech.
Tajemství úspěšného potápěče
Za ta léta jsem vyučil stovky potápěčů a víte, co mají ti nejúspěšnější společného? Není to fyzická kondice. Není to odvaha. Je to zvědavost. Ti, kteří se zajímají o každou rybku, každý korál, každý detail pod vodou, ti u potápění většinou zůstanou.
Měl jsem studenta Davida, který si při každém ponoru zapisoval, co viděl. Vedl si deník nejen s technickými údaji, ale i s kresbami ryb a popisky jejich chování. Dneska je z něj marinní biolog. A pak tu byla Jana, která se bála vlastního stínu, ale chtěla fotit podvodní makro. Její strach z vody byl menší než touha vyfotit dokonalý snímek sasanky. Dneska vyhrává fotosoutěže.
Kam po základním kurzu?
Tohle je můj oblíbený moment - když vidím, jak se lidem po základním kurzu otevřou oči a začnou plánovat další dobrodružství. Někdo chce hned na vrakoviště do Egypta, jiný sní o žralocích na Maledivách. A víte co? Všechno je možné.
Ale moje rada je - nespěchejte. Po základním kurzu si udělejte aspoň deset ponorů v domácích vodách. Zajeďte do lomu, do jezera, na přehradu. Není to možná tak fotogenické jako Rudé moře, ale naučíte se tam víc. V našich vodách se naučíte perfektně vyvažovat, orientovat se při horší viditelnosti a pracovat s výstrojí v různých podmínkách. A až tohle budete mít v malíku, můžete vyrazit kamkoliv na světě.
A co dál?
Potápění je jako Pandořina skříňka - čím víc se o něm dozvíte, tím víc vás láká objevovat dál. Můžete se specializovat na spoustu věcí: podvodní fotografii, jeskyní potápění, technické potápění, vrakové potápění... Nebo můžete zůstat u rekreačního potápění a užívat si ty nejkrásnější korálové útesy světa.
Jeden z mých prvních studentů, Petr, začínal před deseti lety. Pamatuju si, jak se při prvním ponoru třásl strachy. Dneska učí potápění v Thajsku a posílá mi fotky z ponorů s velrybími žraloky. Jiná studentka, Markéta, se zase zamilovala do vraků a postupně se vypracovala na technickou potápěčku - teď zkoumá vraky v hloubkách, o kterých se většině rekreačních potápěčů ani nesní.
Na závěr jeden tip
Jestli přemýšlíte o potápění, udělejte první krok. Zavolejte do potápěčské školy, přijďte na zkušební ponor v bazénu. Nic vás to nezavazuje a můžete si to jen vyzkoušet. V nejhorším zjistíte, že to není pro vás (i když za těch 12 let jsem potkal jen tři lidi, kteří se rozhodli nepokračovat).
A hlavně - nebojte se ptát. Ať už svého instruktora, nebo zkušenějších potápěčů. Potápěčská komunita je jedna z nejpřátelštějších, jakou znám. Když potkáte potápěče v hospodě, poznáte ho podle toho, že má pořád ruce nad stolem a gestikuluje, jak vypráví o svém posledním ponoru. A když se ho zeptáte na radu, pravděpodobně vám bude vyprávět historky ještě dlouho do noci.
Tak co, uvidíme se pod vodou?
Publikováno: 05. 02. 2025
Kategorie: Rozšiř si obzory